Zjevení Páně

„Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu…Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma…Každý z nich na svých cestách bloudí, nespasí tě nikdo.“ (Iz 47, 12–13.15)

Milí bratři a sestry,

svátek Zjevení Páně, odjakživa doprovázely lidové zvyky. Ve střední Evropě, především v katolické církvi, je zvykem žehnání domů, při kterém koledníci píší na dveře křídou písmena K+M+B, původně C+M+B a k tomu letopočet. Nejsou to však počáteční písmena jmen „Třech králů“: Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, ale zkratka latinského Christus mansionem benedicat: „Kristus požehnej tomuto domu.“

Kdo to vlastně byli ti mudrci? Jedni tvrdí, že to byli králové – podle toho také tento svátek zlidověl jako svátek Třech králů, jiní zase mají za to, že to byli výjimečně vzdělaní lidé, podle toho také mudrci – jak je to uvedeno v evangeliu a samozřejmě neschází ani názor, že se jednalo o mágy, tedy o lidi, kteří ovládají skryté a nepochopitelné síly, tedy magie, nebo astrologové, kteří hledají osudy lidí ve hvězdách a planetách, proto se jim také říká hvězdopravci.

Často slýchávám zastánce astrologie, jak se odvolávají právě na tyto mudrce, ale je to velmi, velmi zavádějící a nebezpečné.

Na začátek jsme si četli slova Písma:

„Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu…Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma…Každý z nich na svých cestách bloudí, nespasí tě nikdo.“ (Iz 47, 12–13.15)

Takto se Hospodin přímo „vysmívá“ těmto hvězdopravcům.

Nejpřesvědčivějším argumentem proti astrologii je, že fatalismus, tedy víra v osud, je v rozporu s biblickým pohledem na člověka. Podle Písma byl člověk stvořen Bohem k jeho obrazu, jenže když v Ráji okusil plod stromu poznání dobrého a zlého, čím si vlastně ukradl právo sám rozhodovat o tom, co je dobré a co je zlé. I když člověk nemůže ovlivnit všechny okolnosti svého života, je obdařen svobodnou vůlí a uprostřed všeho, co jej částečně určuje, se může rozhodovat pro dobro nebo pro zlo. Proto také neseme za svoje rozhodování a jednání zodpovědnost. Pokud by za náš charakter i naše osudy byly zodpovědné hvězdy, popřeli bychom naši svobodnou vůli a s ní zásadní rozměr lidství.

Svatý Augustin nazývá předpovídání osudu člověka podle dnu narození, jako „škodlivou a nakažlivou pověru“. K tomu předkládá k úvaze jeden příklad z Bible, kterými jsou tolik rozdílné povahy a osudy dvojčat Esaua a Jákoba. Říká k tomu: „Jistěže se v narození o nějaký okamžik liší i dvojčata, a u hvězd to může znamenat nějaký posun v konstelacích. Ten posun je však pro astrology ze země neznatelný, tudíž jejich předpovědi jsou nutně chybné. A pokud se někomu stane, že se mu předpověď vyplní, (podobně jako ve spiritismu) jde o vliv padlých andělů – démonů. Ti usilují o to, aby se lidé, kteří se pověře otevřou, utvrdili na cestě od důvěry v Prozřetelnost Boží k pověře. Proto Augustin vyzývá křesťany, aby ji důrazně odmítali a vyhýbali se jí jako všem způsobům věštění, jež jsou z hlediska křesťanské víry nevěrou a zahrávání si s klamem (De doctrina christiana, II, 21-23).

Ale pojďme k našim mudrcům.

Josef Razinger (emeritní papež Benedikt XVI.) kdysi napsal: „Mudrci samozřejmě předpokládali, že se nový král narodil v domě vladaře; předpokládali, že toho, který je moudrostí a pramenem všeho vědění, nalezenou mezi učenci. Ale zjistili, že se tam sice nacházejí informace, ale nikoliv samé novorozeně. Museli poznat, že Bůh je zcela jiný, že nepodléhá moci tohoto světa ani není jednoduše ve vědě či teologii, Bůh je totiž neuchopitelný.“

Tolik Josef Razinger, který bezesporu patří mezi špičkové teology.

Astronomové, na rozdíl od astrologů, zkoumají vesmír a jeho zákonitosti, ale kdysi slavné observatoře jsou dnes spíše muzea. Ne že by všechny tyto přístroje už nefungovaly, ale světla nad téměř celou západní Evropou jsou tak intenzivní, že se světlo hvězd v tomto světelném smogu ztrácí a prakticky znemožňuje pozorování oblohy. Pokud bychom chtěli v pozorování pokračovat, museli bychom odjet do odlehlé, liduprázdné oblasti. Umělé osvětlení – světlo vyrobené člověkem – přehluší světla na obloze. Naše osvětlení nám znemožňuje vidět Boží světlo. Tuto skutečnost můžeme chápat také duchovně: Naše spekulace o Bohu nám zastínily samotného Boha.

Bratři a sestry, nestačí mít o Bohu a o křesťanství pouze informace, nestačí znát Ježíšův život, my musíme ten Jeho život žít!!!

Mudrci hledali světlo, které nám ukazuje cestu, po níž musíme ve svém životě jít. Hledejme ho i my. Amen.